První zmínky o modré francouzské kočce pocházejí ze 16. století a předpokládá se, že se jedná o potomky koček ze Sýrie, které se do Evropy dostaly během křížových výprav s řádem kartuziánů ve 13. stoletíŘíká se, že kartuziánští mniši (proto kartouzská) kočky chovali jako své společníky, nicméně záznamy dnešního řádu to nijak nepotvrzují. Prý proto, že to mniši považovali za samozřejmé.

   Kartouzskou kočku, jako druh poprvé vyčlenil přírodovědec Georg-Louis Leclerc de Buffon v 18. století. Označil ji jako modrou kočku a přidělil jí latinské jméno Felis Catus Coeruleus, aby ji jasně odlišil od kočky domácí Felis Catus Domesticus. Předpokládá se, že za vlastní název  kartouzská“  vděčí typu své kožešiny, která je podobná vlně  -  jako kartouzská se označovala tehdejší luxusní španělská vlna. Ještě na začátku 20. století bylo možné najít kolonie volně žijících kartouzských koček v Paříži a na několika dalších místech ve Francii, nikdy jich však nebylo mnoho, protože byly ceněné pro své kožichy, maso, nebo také jako lovci krys a myší. Po I. světové válce se francouzští chovatelé rozhodli toto plemeno zachovat i pro budoucí generace. První významné chovy pochází z geograficky izolovaného regionu Chartreux a ostrova Belle Ile. První chovatelé vytvořili standard kartouzské kočky vycházející z popisu francouzských přírodovědců18. století. Volně žijící kolonie kartouzských koček se nevyskytují již od konce II. světové války. Od té doby žijí již pouze u chovatelů. Stále jsou vzácné, dokonce i v samotné Francii. V roce 2007 nebylo na celém světě ani 100 aktivních chovatelů kartouzských koček. Toto plemeno je celkem neznámé, do Spojených Států se poprvé dostalo v roce 1971 zásluhou Johna a Helen Gamonových a dnes je americká linie jednou z nejčistších. Vzhledem ke snaze chovatelů zachovat standard plemene v nezměněné podobě, by šampioni z třicátých let 20. století byli šampiony i v dnešní době.

zdroj: internet